Démon z Hex Hall

Originální název: Demonglass

Český název: Démon z Hex Hall

Série: Hex Hall 

Díl: 2.

Žánr: Romány, Sci-fi a fantasy

Autorka: Rachel Hawkins 

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 248

Stručný obsah knihy:

Opět se setkáváme s hlavní hrdinkou Sophiem, která po událostech předchozího roku chce podstoupit "odebrání" Rituál, který jí má odebrat její temné magické schopnosti. Její otec, však tuto možnost odmítá a dá ji možnost, aby trávila letní prázdniny u něho v Londýně. Sophie, Jenna a Cal odjíždí z Hecate do Londýna, do sídla rady. Avšak v Londýně sídlí i
 L´Occhio di Dio a Sophie možná tak nějak tajně doufá, že uvidí i Archera Crosse, který se jí sice pokusil zabít, jenže srdci nejde poručit. Přes prázdniny si Sophie uvědomí, že odebrání není ta nejlepší možnost a začne se s tátou učit, jak ovládat své schopnosti. Potká další dva démony, ale také je tu pokus o to, ji zabít ... jak se k tom Sophie postaví? Kdo se snaží vyvolávat démony? Je to někdo z Hecate? Jde o Oko? A co Archer, na které straně vlastně stojí a co jeho srdce? A co Cal a jejich předurčení?

Moje hodnocení: 

Druhá oddechovka v téhle sérii. Ačkoliv musím říct, že oproti prvnímu dílu bylo v knížce nepřeberné množství akce. Chvílema jsem se ztrácela ve jménech, a tak jsem musela některé pasáže přečíst dvakrát, aby mi docvaklo, kdo s kým. Nicméně líbilo se mi, že se tenhle díl odehrával mimo území školy Hecate. Přece jen změna je fajn. Akce - útoky, bitvy, napětí - chytí je nebo ne, dobrodružství - kdo za tím vším stojí, přátelství - Sophie a Jenna i přes to všechno, láska - Cal nebo Archer ... prostě vše co od knížky očekáváte! 

Úryvek: 

"Asi chce abys ho otevřela." poznamenal Cal. 

Balící papír byl tmavě fialový, stříbrná stužka se pod mými prsty vlnila, jako by byla pod vodou. Dárek vypadal překrásně, ale cítila jsem, že z něj vyzařuje silná magie. Nejspíš z toho létajícího kouzla, pomyslela jsem si a zatáhla jsem za stužku. 

Nejdřív mě zarazila vůně, zvláštní a kovová, jako občas při bouřce. Potom se objevil záblesk rudého světla a zazněl výbuch. Slyšela jsem, jak táta s Calem vykřikli. Než jsem se nadála, ležela jsem na zádech a rameno mi pulsovalo bolestí. 

Připadala jsem si, jako bych měla v uších vatu, ale netušila jsem, že lidé křičí a viděla jsem, jak se mi kolem hlavy míhají páry nohou. Připomnělo mi to maturitní ples, kde jsem seděla v kaluži punče a sledovala hemžení kolem sebe. Pak mě rameno přestalo štípat a začalo pálit tak silně, že jsem zasténala. Seběhl se kolem mě dav lidí. Zahlédla jsem vysokou postavu v masce, která se ke mně snažila protlačit. Rty měl sevřené, viděla jsem jeho známé hnědé oči. Chtěla jsem na Archera zavolat, ať uteče, ale pak mi došlo, jaká y to byla hloupost. Pak se dav pohnul a Archer zmizel. 

Spatřila jsem Calovou tvář. Neslyšela jsem ho, v uších mi zvonilo. Ale odhaduji, že říkal něco o tom, abych ležela a nehýbala se, což nebyl problém. 

Držel mě za ruku. Bolest sice neustupovala, ale začala jsem být pořádně omámená. Nevzrušeně jsem pozorovala, jak mi Cal z ramene vytahuje panácticentimetrový kus Démonova střepu. 

(Úryvek z knihy - Kapitola 25, str. 166)